středa 18. října 2017

Už třináct

Dneska je to třináct let, co se narodila naše Bobulka. Uteklo to jako voda. O víkendu bylo trošku slavení do kterého se mi moc nechtělo a to hlavně proto, že jsem naměla žádný nápad. Zkrátka jsem nevěděla, jakou oslavu mám udělat pro osůbku, která za poslední rok prošla výraznou změnou. Že by tvůrčí krize? Už ne dítě, ale ještě ne dospělý. Tak například: výška 170 cm (já jsem se stala nejmenším členem rodiny) noha velikost 42, radikální změna šatníku protože ze všeho trčely ruce a nohy, prádlo nakupujeme v dámském a v koupelně bývá ráno fronta...
A do toho vymyslet oslavu a dárek. Ale co, aby to bylo dostatečně “zabitý” a oslava se zdařila. Nakonec jsem zvedla hozenou rukavici a voilà... tu je malá fotoreportáž.
Letošní téma bylo yburan. Zní to sice jako název nějakého smrtícího plynu, ale stačí přečíst slovo pozpátku a máme zde plný význam.

Dort si Bobulka navrhla sama. Spící sobík s květinovým věnečkem a cukrovými perličkami, doplněný nápisem. Dvoubarevné mandlové těsto a marcipánový potah. Vyřádila jsem se...

 I když jsem “bojovku” rázně odmítla, nastalo žadonění a škemrání a tak přeci jen byla. Opět jsem napsala na lístečky krátké texty, které po přečtení odhalily místo s dalším lístečkem a indicií. Oříškem bylo vymyslet veršovánky.
- aby tam byl alespoň trošku rým
- aby v tom byla ukryta indicie, kde hledat další lísteček
- aby část byla v souladu s tématem narozenin, čili yburan
- aby jich bylo alespoň deset
- aby byly dobře schované a holky měly o zábavu postaráno
- aby to celé davalo vůbec smysl

A došlo také na doma vyrobené přání. Já vím, v obchodech je velký výběr, ale proč si trochu nepohrát. Stačila čtvrtka a barevné papíry ze kterých jsem vyrobila malé obálky. Do každé jsem vložila mini přáníčko a mini obrázek.

A protože nevěděla co si přát k narozeninám, dohodly jsme se, že si dárek rozmyslí a vybere až ji něco cvrnkne do nosu. V rámci bojovky tedy našla jen pár drobností (samozřejmě zabalené naruby) a místo klasické bonboniery balení vajec :-)
 
Došlo i na soutěže a než se holky vyřádily, byla téměř noc a oslava u konce. Díky za účast všem a zase někdy příště...
 
Romana

pondělí 16. října 2017

Kandovaná dýně

Je podzim a tedy i čas teplých svetrů, mlhavých rán a zahřívacích polévek. Jedna z podzimních polévek je právě ta dýňová, kterou vařím dost často. Dýňová semínka pak vyhazuji na kompost, kde se mi v následujícím roce postarají o další úrodu. Tak jako letos. Dýní máme tolik, že o ně na zahradě doslova zakopáváme. Polévky by z toho bylo asi tak pro celý kraj. Co ale zkusit i něco jiného? Třeba kandovanou dýni.
 
Na kandovanou dýni budeme potřebovat:
1 dýni
cukr
ocet
ananasovou tresť (není nutná)
případně silného muže, který nám dýni rozkrojí
 
Já jsem kandovala dýni hokaidó. Nejprve je třeba dýni rozčtvrtit, vydlabat semínka a část z nich vyhodit na kompost, kde se postarají o úrodu v příštím roce :-)
Dýni jsem oloupala škrabkou na brambory, nakrájela na plátky asi půl cm silné a vložila do hrnce se slabě okyselenou vodou. Takto jsem je nechala louhovat 24 hodin. Poté jsem vodu slila a dýni prosypala cukrem v poměru 1kg dýně-50 dkg cukru a nechala opět 24 hodin proležet. Za tuto dobu pustí dýně šťávu a měla by být zcela potopená. Pokud ne, přidám trochu vody a tresť a vařím až dýně zesklovatí. Nechám vychladnout a tento postup opakuji ještě dvakrát. Poté tekutinu, tedy spíše sirup sliju a dýni nechám okapat. Jednotlivé plátky dýně pak suším na plechu s pečicím papírem, nebo v sušičce. Kandovaná dýně je výborná pochoutka pro děti, ale já nebudu tvrdit, že je to zázrak zdravé výživy, vzhledem k tomu, že je tam cukr. Řekněme, že je to něco jiného.
Slitý sirup jsem rozředila vodou a dávám ho naší slečně do školy k pití. Minule jí ho vypily spolužačky, kterým chutí připomínal hruškový džus :-)
 
 
Kandovanou dýni je třeba uchovávat v suchu a uzavíratelné nádobě. A pro kuchařinky ještě jeden tip- zkuste ji nakrájenou na kousky použít třeba do letošní vánočky.
 
Dýním zdar a já jdu kandovat další dýně.
Romana

pátek 6. října 2017

V lese

Není větší dobíječ energie než podzimní les. A zatímco já jsem táhla plný košík hub, naše Bobulka mi udělala pár fotek.
 

 










 

A když už jí nebavilo fotit, našla pana Hřiba o gramáži třičtvrtě kilogramu. Techniky jsem se tedy chopila já a udělala srovnávací foto s její rukou.

Romana

pátek 29. září 2017

Kdo si hraje nezlobí

aneb kam na výlet s dětmi (a tatínky). Pokud hledáte tip na výlet s dětmi, nabízím modelovou železnici nedaleko města Annaberg-Buchholz, v obci Schönfeld. Na ploše 1650 m² najdete 660 m kolejí, 450 různých budov a 30 vlaků. Nechybí autíčka, domácí zvířata, kolotoče, lanovka a samozřejmě velké množství postaviček v různých situacích. Některé postavičky jsou pohyblivé a tak pozorný divák může zahlédnout muže skládajícího uhlí, řezníka se sekyrou, fotografa, pouštění draků, popeláře, otce, který trestá nezbedného syna, muže v kadibudce či milence v intimní chvilce.


Součástí je stylová restaurace s občerstvením a prodejnou suvenýrů.  My jsme zde strávili celé odpoledne, hala je opravdu velká a káva se zákuskem tedy přišla vhod. 


V půlhodinových intervalech se na pět minut setmí, nádraží a vlaky se rozsvítí a můžete pozorovat železniční ruch zase v jiném pohledu. 




Romana

neděle 24. září 2017

Kulajda se ztraceným vejcem

Na kulajdu neexistuje univerzální recept, je to jako s bramborovým salátem. Co rodina, to jiná verze. V polévce každopádně nesmějí chybět houby (já upřednostňuji lišky), brambory, smetana, kopr a vejce. Kulajda je dost vydatná na to, abyste si ji mohli dát jako samostatný chod třeba k večeři.

Potřebujeme:
125 g másla
60 g hladké mouky
1,5 l vývaru
4 brambory
čerstvé lišky
100 ml octa
200 ml smetany
sůl, pepř a cukr
čerstvý kopr

na ztracené vejce:
150 ml octa
4 vejce

V hrnci rozpustíme máslo, přidáme hladkou mouku a osmahneme ji do růžova. Zalijeme vývarem, osolíme, opepříme, přilijeme ocet a necháme povařit. Tím, že vaříme ocet od začátku, ztratí výrazný octový pach, ale polévka zůstane příjemně kyselá. Oloupané brambory nakrájíme na kostičky a přidáme do hrnce. Očištěné lišky osmahneme na trošce másla dozlatova, nesolíme, aby nepustily vodu. Přidáme do polévky, zjemníme smetanou, případně přisladíme cukrem. Nakonec přidáme jemně sekaný kopr, ale už nevaříme.
Na ztracené vejce potřebujeme vařící se vodu v kastrůlku. Do naběračky nalijeme ocet a rozklepneme do ní vejce. Obsah naběračky opatrně vpustíme do vroucí vody, zakroužíme lžící okolo vajíčka, aby bílek obalil žloutek a vejce se zatáhlo. Vaříme dvě minuty, vyjmeme a necháme okapat. Do talíře nalijeme polévku, vložíme ztracené vejce a ozdobíme snítkou kopru. 


Tento recept vkládám na přání jedné milé osoby a doufám, že včas, dokud lišky rostou.
Romana

čtvrtek 21. září 2017

Recyklace

Jedním z přání mé dcery je, mít na posteli co možná nejvíce polštářků. Na dekoraci a nejlépe v ne moc divokých barvách. A tak v rámci velkého úklidu posledních dní jsem přetřídila i veškeré látky a ušila polštářek z malých i větších zbytečků.

Požadavek byl jasný. Na polštářku musí být sova a pěkně vykulená. Nic víc. Přesto jsem zvládla propašovat i zbytek šedé krajky na olemování.

Tím se mi povedlo zrecyklovat několik zbytků látek. A už přišly objednávky na další recy polštářky...

A věnec na bránu. Zářivé podzimní barvy a kombinace živého s umělým. Doufám, že vydrží v kondici než ho nahradím něčím zimním.

Romana

pátek 8. září 2017

Muzeum žehlení a praní

Jestli nemám nějakou z domácích prací ráda, pak je to žehlení. Většinou si k hromadě košil pouštím nějakou rychlejší hudbu, aby mi šla práce líp od ruky.
Když jsme ale v rámci výletování po naší zemičce navštívili Bečov nad Teplou, nenechala jsem si návštěvu místního soukromého Muzea žehlení a praní ujít. A jsem opravdu ráda, že výše zmíněné košile nemusím v dnešní době drhnout na valše jako naše babičky. Majitelka nám dala velice poutavý výklad a upozornila na vystavené exponáty, které jsou raritou, jako třeba žehlící pánvičky, americká lihová žehlička včetně originální krabice a návodu na použití, nebo ručně dělané mýdlo pro dceru našeho prvního prezidenta Alici Masarykovou.



Ve skleněné skříňce se ukrývají mýdla a prací prášky ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Všechna jsou plná, žádné prázdné obaly. Nostalgicky jsem zavzpomínala, které se vlastně u nás doma v dobách mého dětství používaly. Fialový šeřík...zelené jablko...Tix...Merkur.



 
Naše další návštěva vedla přímo na zámek. Před deseti lety jsem se zde byla podívat na Relikviář svatého Maura a teď jsme si návštěvu zopakovali. Relikviář je považován za druhou nejcennější památku v České republice (hned po korunovačních klenotech) a vůbec nejvýznamnější románskou klenotnickou památku uloženou na českém území. Relikviář byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Jeho hodnota je nevyčíslitelná. 




 
Z pochopitelných důvodů se relikviář nesmí fotit. Zajímavá je i historie o jeho znovunalezení a následné prvotní "péči", než se dostal do odborných rukou.
Více informací najdete zde.
http://www.svatymaur.cz/cs/uvodem.html

Nebo si můžete pustit pořad Historie českého zločinu- Akce starožitnost.
http://www.rozhlas.cz/zaznamy/dvojka/#/2017-08-30/18

A po tomto příspěvku se s vámi na pár dnů loučím. Po letní prázdninovo- výletně- návštěvně a grilovací smršti okořeněné pokládkou dlažby je zapotřebí villu zgruntu uklidit. A protože se mám ráda, pojmu úklid velkoryse a téměř vánočně už teď, aby mi v prosinci nemrzly prsty. Možná, že si klepete prsty na čelo že je brzy, ale věřte, že to množství oken a schodiště jako v paneláku za dvě odpoledne opravdu neuklidím. Tak zatím pa.
Romana